TEAM >>> with Clair Souki & Amir Hossein Lotfi
LOCATION >>> Mumbai (INDIA)
DURATION >>> 01.09. / 14.12. 2007
LEADER >>> Jeffrey Inaba
CONSULTATIONS >>> Paul Nakazawa
SCHOOL >>> SCI-Arc Los Angeles
Veškeré snahy o vytvoření vertikálního 3D města čelí několika společným problémům – z nichž na jeden narazíte opravdu pokaždé.
Překonávání gravitační síly a z toho vyplývající masivnost konstrukce; rychlý způsob spojení terénu s vyššími patry pomocí eskalátorů a výtahů;
nebo například zavedení světla i do težko přístupných částí staveb –
to vše stojí ohromné finanční náklady. Když jsme byli konfrontováni s problémem nalezení řešení pro území v centru Bombaje v Indii – položili jsme si základní otázku:
„Je toto všechno opravdu nutné? Představuje vertikální množení opravdu jediný způsob, jak efektivně nakládat s drahoceným územím?
Není naopak možné dosáhnout podobných výsledků při relativně nízké výšce zástavby –
která bude podstatně levnější z konstrukčního hlediska a náklady na mechanické vertikální komunikace odpadnou úplně?
Úvodní výzkum prokázal několik zajímavých faktů, které nás přesvědčili, že tento problém stojí za podrobnější prozkoumání. Ještě než se do nich pustíme, nabízím malý slovník pojmů,
ve kterých je třeba se zorientovat:
Co je to populační hustota?
Počet obyvatel žijících na 1km2. V centrální Bombaji je to 49 000 / km2.
Populační hustota bývá často asociována s hustotou zástavby, nebo s výškou zástavby. Jak si však dokážeme později, obě tyto charakteristiky mají na populační hustotu jen pramalý vliv.
Malá výška zástavby bývá spojována s negativně chápaným termíem Urban Sprawl. Urban Sprawl je však především zapříčiněn předimenzovanou infrastrukturou a velikostí pozemků –
nikoliv výškou zástavby.
Co je to FSI?
FSI (Floor Space Index), rovněž znám pod názvem FAR (Floor Area Ratio) je ukazatel, který bývá používán k limitování populační hustoty a nepřímo i výšky zástavby v určitém území.
Představuje množství interiérové podlažní plochy / velikostí pozemku. Pokud pokryjete celé území, které máte k dispozici jedním podlažím:
FSI=1, pokud polovinu dvěma patry: FSI = rovněž jedna, pokud polovinu čtyřmi: FSI = 2. FSI pro centrální Bombaj je 1,33.
Nejdříve se nám zdála tato hodnota neuvěřitelně nízká, ale později jsme pochopili její smysl.
Co je to FSP?
Důležitý ukazatel představuje také FSP (Floor Space per Person), neboli množství interiérové podlažní plochy na jednoho člověka.
V Bombaji se FSP rovná 4,5 m2 – je to jedna z nejnižších hodnot na světě – např. 14x nižší než v USA.
Co je to obytná plocha?
Interiérový prostor + soukromý exteriérový prostor přiléhající k objektu ve formě terasy, nebo atria.
Zde nám pomohla rada nejslavnějšího Indického architekta, Charlese Correy:
„Musíte vzít v potaz využitelnost venkovních prostor, zvláště zde, v tropickém klimatu. Vždyť řada aktivit tradičně patřících do interiérů (vaření, spánek, posezení s přáteli) se většinou odehrává venku.“
Charles Correa stál také na začátku našich úvah o nízko-podlažní zástavbě. Náš zájem o ni nebyl probuzen snahou o nalezení nejefektivnějšího řešení (to byl nečekaný výsledek),
ale Correovým prostým morálním apelem:
„Vysokopodlažní zástavba v zemích Třetího světa je většinou navržena několika málo architekty a inženýry,
realizována párem stavebních firem a financována celou řadou bankovních institucí. Pokud bychom ale naopak investovali stejné množství peněz do nízkopodlažní zástavby,
vytvoříme řadu pracovních příležitostí pro místní zedníky a tesaře – použijeme peníze tam, kde je jich nejvíce třeba, tam kde vykonají nejvíce dobra – mezi novými přistěhovalci.“
Další dva kamínky do mozaiky zájmu o nízkopodlažní zástavbu představovaly tyto dvě informace: 56% obyvatel Bombaje (tedy přibližně 6,5 miliónu) žije v neformálních osídleních – tzv. slamech.
Ty však pokrývají pouze 8% povrchu města. Jejich maximální výška představuje tři patra.
Tedy ještě jednou – průměrná hustota Bombaje patří k nejvyšším na světě – a i přesto bydlí 56% jejích obyvatel na 8% území města. Po zjištění tohoto údaje mě moc nepřekvapilo, když jsem zjistil,
že hustota největšího Bombajského slamu Dharaví je 4x vyšší než hustota nejhustěji osídleného velkoměsta – Hong-Kongu (cca 105 000 obyvatel / km2).
A přitom povrchní pohled na urbánní strukturu by možná vypovídal o opaku.
Ta druhá podstatná informace se týkala způsobu dopravy – 55% veškerých cest vykonaných denně v rámci města (cesta z domu do práce, nákupy, návštěva přátel) se koná pěšky!
Obr. /*j ukazuje efektivitu způsobu pohybu v kondenzovaném jádru města. Ujdete 400m pěšky, než se výhodnějším dopravním prostředkem stane kolo –
a na něm ujedete dalších 1200m než se prosadí automobil. Pro snadnější pochopení předchozích informací předkládám obr. /*k1, *k2, *k3 –
které graficky ukazují porovnání Bombaje s ostatními světovými velkoměsty – z hlediska hustoty, FSP a absolutního počtu obyvatel.
Až tato srovnání mi umožnila pochopit nízkou hodnotu FSI Bombaje – 1,33. Pokud totiž porovnáme množství podlažní plochy na člověka mezi Bombají a např. New Yorkem,
pochopíme, že FSI 1,33 je vlastně ekvivalentem pro newyorských 19. Pokud by se FSI v Bombaji zvýšila na 4,0 – jak požadují někteří developeři –
bylo by to totéž jako zavést FSI 57 pro New York. Tedy 57 podlaží na každý metr čtvereční povrchu města!
Během projektu do Bombaje jsem si na vlastní kůži vyzkoušel pravdivost jednoho tvrzení Jeffa Koonse: „Jakmile vidíte problém, řešení už nedá takovou práci.“
Stanovili jsme si několik základních omezení a podle těch jsme postupovali. Zde jsou:
01. Navýšit průměrné množství podlažní plochy na člověka ze stávajících 4,5 m2 na 8m2 (tedy skoro na dvojnásobek).
02. Dodržet stávající FSI (1,33)
03. Dedikovat maximálně 30% území pro námi navrhovaný typ zástavby – nízkopodlažní bydlení. Těchto 30% území bude umístěno v centrální části každého bloku –
tedy v nejhůře přístupné a nejméně atraktivní části. Řešení podobné tzv. Mews v Londýně.
04. Docílit vyšší hustoty než 49 000 obyvatel / km2 na celém území – což představuje alespoň 167 000 obyvatel/ km2 v rámci zmíněných 30-ti procent.
05. Omezit se maximálně na 4 nadzemní podlaží – tak aby nebylo třeba aplikovat mechanické způsoby vertikální komunikace
06. Vystrčit veškerá schodiště do exteriéru a využít tak příznivého klimatu (minimální teploty se v Bombaji pohybují okolo 18ti stupňů).
07. Omezit velikost pozemku pro jednotlivé domy na 20m2 (toto číslo bylo odvozeno z velikosti průměrné rodiny v Bombaji a z požadavku velikosti interiérové plochy).
08. Snažit se vytvořit co nejefektivnější venkovní infrastrukturu.
09. Maximlizovat obytnou plochu na člověka. Tedy navýšit interiérových 8m2 na člověka pomocí venkovních teras. Tento požadavek logicky vyústil v pagodální typ zástavby.
Přesný opak běžných architektonických triků – konzolovitého vyložení vyšších pater.